Od doby, kdy město vstoupilo do vlastnictví lesoparku
Houštka, letos uplyne deset let, ale za tu dobu se tu nic moc
nezměnilo. V tomto článku se pokusíme objasnit proč?
Již při nákupu objektu Slunečních lázní městem v červnu 2014 se tento objekt podařilo odkoupit až na druhý pokus a celé rozhodování o koupi provázely zmatky, mnoho nejasností a zcela jasně nikdo nedokázal jasně formulovat, co se Slunečními lázněmi město provede. Jako by to předznamenalo sled událostí příštích deseti let. Vzhledem k tomu, že UK omezila své zájmy ve městě na pouhou výuku, ukázalo se, že další objekty v katastrálním území města nepotřebuje. Proto, po vyřešení restitučních závazků, nabídla městu k odprodeji další objekty, a to objekt Kim Ir Sena a Olbrachtovu kolej v brandýském centru, ale nikoliv jednotlivě, ale pouze v balíčku. Město mělo zájem především o budovu koleje naproti Záložně, a tak se rozhodlo obě nemovitosti odkoupit. Budova koleje se následně zrekonstruovala za pomoci státních financí. Město získalo další potřebnou administrativní budovu města a občané tak za spoustou agend již nemuseli cestoval do Prahy. Olbracht se povedl a dnes si už nikdo nevzpomene, že zde bydleli zahraniční dělníci, což v centru města nebylo příliš žádoucí. Bohužel budova Kim Ir Sen svoje využití nenalezla, podobně jako nedaleko stojící Kotěrovy lázně. Ne že by se město nesnažilo, několik pokusů o vypsání VŘ na využití bývalých lázeňských budov proběhlo, avšak záměr nebo potencionální využití se neshodovalo s případným zájmem města. Pak se však stal zázrak nebo světlo na konci olympijské aleje. Objevil se zájemce a boleslavský srdcař Pavel Kotas se záměrem postavit na místě Slunečních lázní budovu základní školy, v tomto případě soukromé Záškoly v ceně vysoce přesahující částku 100 mil. Kč, pro cca 300 žáků. V tomto směru byla nabídka pana Kotase finančně velmi přívětivá a město by do tohoto projektu pouze vložilo pozemek, aniž by ho muselo prodat. Investor přitom měl celý projekt zvládnutý do posledního detailu, včetně logistického zajištění dopravy formou školního busu z boleslavského centra, zachování architektonických prvků lázní a mnoho dalšího. Nic lepšího jsem za těch deset let neviděl.
Projekt představený na podzim 2019 byl tou nejlepší vizí pro Houštku a její reálnou proměnou. Také z hlediska výdajů města byl tento záměr zanedbatelný. Přes uvedené výhody byla studie základní školy obyvateli zejména Staré Boleslavi a částí opozice zamítnuta, což přinutilo pana Kotase záměr zcela přehodnotit. Po odmítnutí projektu Záškoly dostaly další představy o Houštce načas oddych a další záměry se objevily až ve volebních programech před komunálními volbami na podzim 2022.
Protože stávající vládnoucí koalice chtěla tyto sliby naplnit, svolala na poslední únorový den setkání občanů za účelem budoucího využití a vhledu Houštky. V budově Olbrachtovy koleje se sešlo cca 50 občanů města živě diskutujících u pěti stolů o tom, jak by boleslavský lesopark měl vypadat. Během dvou hodin zaznělo velké množství námětů, nápadů, poznámek, představ, některé naprosto reálné, jiné z oblasti sci-fi. Padly zde návrhy na vybudování vysokokapacitního kulturního zařízení, oddechové zeleně s parkovými prvky, sportovních a relaxačních zón, muzeem Emila Zátopka. Asi nejfrekventovanějším nápadem bylo zbouráním obou zmiňovaných objektů a vytvoření parku s oddechovými zónami a případným rekreačním sportovním zázemím s minimem hluku a dopravy. I demolice objektů však bude velmi nákladná a v souladu s ostatními nákladnými investicemi se bude do městských financí jen obtížně prosazovat. Nechme se však překvapit, co nám připravovaná studie ukáže a zdali budou vyslyšena přání občanů. Těch jsem slyšel vždy mnoho, dokonce tolik, že sami občané nevědí, co v Houštce chtějí a co ne. Vyslechl jsem mnoho názorů a nápadů, většinou spíše toho, co v Houštce být nemá, ale nikoliv toho, co v Houštce být má. Dočká se Houštka a občané nějakého výsledku, nebo se bude dalších deset diskutovat a čekat na něco, co nikdo neví…? Jen pevně doufám, že při budoucím využití Houštky bude pamatováno na to, že Houštka je unikátní přírodní území a byla by škoda ho zničit neuváženými kroky.
Petr Čeněk